Co je kyselina hyaluronová
Co je kyselina hyaluronová
Kyselina hyaluronová, často zkráceně označovaná jako "HA" (hyaluronic acid), je jedním z nejdůležitějších biopolymerů, které se vyskytují v přírodě. Je to klíčová složka mnoha biologických procesů a struktur, od buněčných stěn až po tělní tekutiny. Tento článek se zaměřuje na její chemickou strukturu, formy a biologický význam, aniž by zasahoval do oblastí jejího praktického využití v kosmetice a medicíně, které jsou pokryty v jiných článcích.
Polysacharidy a jejich význam
Polysacharidy, známé také jako glykany, jsou rozsáhlou skupinou biopolymerů. Tyto složité sacharidy hrají klíčovou roli v mnoha biologických funkcích, včetně strukturálních a skladovacích. Kyselina hyaluronová patří mezi heteroglykany, specifický typ polysacharidů, které jsou součástí buněčných stěn organismů a mezibuněčné hmoty.
Heteroglykany
Heteroglykany jsou polysacharidy tvořené více typy monosacharidových jednotek. Kyselina hyaluronová je jedním z nejznámějších heteroglykanů a je přítomna v mnoha tkáních a tělních tekutinách mnohobuněčných organismů.
Chemická struktura kyseliny hyaluronové
Glykosaminoglykany
Formy kyseliny hyaluronové
Vlastnosti kyseliny hyaluronové
Fermentace bakteriálních kultur
Role kyseliny hyaluronové v organismu
Biologický význam kyseliny hyaluronové
Kyselina hyaluronová v přírodě
Aplikace v různých oborech
Budoucí výzkum a vývoj
Chcete se dozvědět více z historie?
Je to téměř neuvěřitelné, ale kyselina hyaluronová nebyla poprvé komerčně využita jako kyselina mládí, navracející pokožce kondici a elasticitu.
S názvem kyselina hyaluronová se poprvé setkáváme v roce 1934. Do té doby neznámý polysacharid pojmenovali Karl Meyer a John Palmer, kteří ho izolovali ze sklivce skotu.
Ovšem vůbec poprvé v roce 1942 patentoval kyselinu hyaluronovou maďarský vědec Dr. Endre A. Balazs jako komerční náhradu vaječného bílku v pekařských produktech. Kyselině hyaluronové se věnoval dál a zkoumal její funkci a působení v buňkách. Své výsledky pak představil už v roce 1947 na 6. Mezinárodním kongresu cytologie ve Stockholmu. Na základě této přednášky získal pozvání stockoholmského Karolinska Institute, aby ve svých výzkumech působení kyseliny hyaluronové pokračoval zde.
Doktor Balazs tak jako první odhalil skutečný potenciál kyseliny hyaluronové, stal se předním odborníkem na její výzkum a stál za nejvýznamnějšími objevy, které se kyseliny hyaluronové v minulém století týkaly.
Zpočátku se kyselina hyaluronová získávala z kohoutích hřebínků, očí tučňáků nebo hovězího dobytka, ze žraločí kůže a podobně. Moderní doba však nehumánní prostředky zcela eliminovala. Dnes se kyselina hyaluronová získává z buněčných stěn streptokoků nebo z Escherichia colli. Tato metoda je sice složitější a nákladnější, ale zároveň eticky přijatelná, čistší a bez možných zdravotních rizik.
V 60. letech minulého století začali lékaři využívat kyselinu hyaluronovou k léčbě popálenin a kožních vředů, v 70. letech pronikla i do očního lékařství, kde se s úspěchem začala využívat například při transplantaci rohovky, při operacích šedého zákalu aj. Na oční chirurgii velice brzy navázala ortopedie, která má velice dobré výsledky s aplikací hyaluronových injekcí do poškozených kloubů.
Zajímavé je, že za popularitou kyseliny hyaluronové jako anti-aging preparátu stojí obyvatelé malé vesničky Yuzuri Hara u Tokia v Japonsku, jejichž mladistvá vizáž (hladká pleť, lesklé oči, dobrá zdravotní kondice) vůbec neodpovídala skutečnému věku. Zjistilo se, že vysokou míru glykosinaminoglykanů v jejich těle způsobuje místní kořenová zelenina a škroby, které tvoří základ potravy těchto vesničanů. To inspirovalo jistou japonskou farmaceutickou firmu k vytvoření hyaluronové pilulky jako anti-aging preparátu.
Kyselina hyaluronová se začala stále více prosazovat v kosmetice, dermatologii a kosmetické chirurgii. V roce 2003 byly dokonce injekce kyseliny hyaluronové schváleny jako výplň vrásek.
Ale to vše je teprve začátek. Kyselina hyaluronová má podle vědců svou velice slibnou budoucnost teprve před sebou.